Dumky večerní
 
VI.

Boli časy, boli, ale sa minuli. (Píseň slovenská.)

 
Už slunce nad Tematínem
hasne naší dolině,
už dlí večer v rouše siném
na Župové výšině.
 
Sotva slunce den zapálí,
již jej opět uháší,
dny se za dny v bezdno valí,
čas se změnou zanáší.
 
Včera se shrávaly vánky
po březinských lesinách,
dnes se daly v stěhovánky,
dnes již ticho v hájinách.
 
Před nedávném zněly plesy
po uhrovské dolině,
neníť jich již mezi lesy,
neníť v milé dědině.
 
Přede léty hrad ten slynul
sídlem statné rodiny -
teď den jeho již pominul,
letí se své výšiny.
 
Před věky Nitra vznešená
na kraj slavný hleděla,
teď nemůže - ponížená
své již oči zavřela.
 
Ale čas se opět změní,
den zas jasný zasvitne,
kraj se otců rozzelení,
Nitra ze sna procitne.
 
(Květy VI, č. 34, 22. august 1839, s. 265)